Kdo jsme
Jsme skupina rodičů malých dětí převážně z Brandýsa nad Labem nebo jeho blízkého okolí. Spojuje nás společný pohled na vzdělávání dětí a nenašli jsme u nás takovou školu, která by vyhovovala našim potřebám. Každý z nás dospěl do bodu, kdy chceme založit školu jinou cestou. Někdo přes výchovu svých dětí, někdo z vlastní zkušenosti ze školy, další zase z celkového zájmu o svobodu jednotlivce ve společnosti.
Kačka
Jako první mě zajímala obecně témata ekonomické i společenské svobody jednotlivce a svoboda ve vzdělávání dětí z toho logicky následně vyplynula. Myslím si, že se lidé hůře naučí co znamená svoboda a zodpovědnost, když jsou jim už v útlém věku odebrány. Představu o založení školy v naší blízkosti, kde budou mít děti možnost rozhodovat si o svém vzdělávání samy už nosím v hlavě několik let, ale připadalo mi to jako příliš nedosažitelná meta. Až teď, trochu pozdě, když se moje starší dcera začala blížit do “školního” věku začalo do sebe všechno zapadat a věci se daly do pohybu. Máme ještě mladší dceru a doufám, že ta už bude mít šanci chodit do naší školy od první třídy.
Martina
Maminka 3 cukrfree princezen (nebo králíčků, berušek, kočiček, ale občas i prostě jen holčiček) s netoxickou domácností, která celý svůj školní život byla „dobrá studentka“, i když jiná a problematická, neboť bojovala za svá práva i ostatních studentů a nikdy se nesmířila úplně s běžným školským systémem. Až při svém ročním pobytu v Anglii zjistila, že výuka může vypadat i jinak, a po návratu domů náhodou začala učit angličtinu. V oboru nakonec zůstala dalších 13 let, vedla metodické oddělení i učila lektory, jak vést hodiny, a vždy se snažila měnit zažité postupy, zavést respektující přístup do výuky či v práci s lektory, a pracovat s vnitřní motivací. Následně se jejími každodenními učiteli staly její tři sebeřízené děti, které ji dovedly k poznání, že každé dítě se přirozeně a neustále rozvíjí - kdy chce, kde chce, jak chce, a nepotřebuje k tomu nic, než jen podporu a možnosti. Proto by nejen pro své děti chtěla možnost navštěvovat svobodnou školu, která jim umožní objevovat svět a rozvíjet se dle svých zájmů a potřeb i nadále.
Lenka
Od respektující výchovy a osobního rozvoje jsem se dostala až k tématu vzdělávání. Po neúspěšném pokusu umístit staršího syna do školky jsem si uvědomila, že jsem sama nebyla v klasickém školství šťastná a začala se poohlížet po alternativách, ze kterých mi sebeřízené vzdělávání dává největší smysl. Mám dvě malé děti a okrajově s dětmi i pracuji, a tak vnímám, jak úžasné věci dokáží, když samy chtějí a jak je ovlivňuje, když jsou tlačeny do něčeho, na co ještě nejsou zralé. Svobodné školy v ČR fungují už řadu let a stále vznikají nové, jen nemáme žádnou v blízkosti bydliště. Moc bych si takovou školu přála nejen pro své děti, pokud do ní budou chtít chodit, ale i pro děti a rodiče v našem okolí, kteří s tímto typem vzdělávání a celkovým přístupem souzní.
Máme podporu dalších rodičů z okolí, kteří nám pomáhají s dílčími úkoly podle potřeby
