Když se ohléd­ne­me zpát­ky, vlast­ně se tomu pořád tro­chu nechce věřit.
Před tře­mi lety jsme byly tři mámy s jed­ním snem. Bez vel­kých finan­cí, bez jis­to­ty, že se to poda­ří. Jen s pře­svěd­če­ním, že ško­la může být mís­tem, kam děti cho­dí rády a kde se mohou roz­ví­jet svým vlast­ním tempem.

A pak při­šel loň­ský srpen. Prázd­né, vybí­le­né pro­sto­ry. Hygi­e­na, neko­neč­né sezna­my úko­lů, stě­ho­vá­ní, mon­to­vá­ní nábyt­ku, shá­ně­ní vyba­ve­ní, posled­ní dodě­láv­ky… a otáz­ka, jest­li to všech­no oprav­du stihneme.

Stih­li jsme to. Díky neu­vě­ři­tel­né pomo­ci rodi­čů, přá­tel, dob­ro­vol­ní­ků, dár­ců i firem se z prázd­ných míst­nos­tí sta­la ško­la. Mís­to, kte­ré dnes žije dět­ským smí­chem, otáz­ka­mi, tvo­ře­ním, obje­vo­vá­ním i oby­čej­ným spo­leč­ným bytím.
Před rokem jsme budo­va­li ško­lu. Dnes už víme, že jsme spo­leč­ně budo­va­li mno­hem víc – komu­ni­tu lidí, kte­ří sdí­le­jí podob­né hod­no­ty a kte­rým zále­ží na tom, aby dětem bylo ve ško­le dobře.

Během roku jsme uspo­řá­da­li prv­ní dny ote­vře­ných dve­ří, vánoč­ní i veli­ko­noč­ní jar­mark, spo­leč­ná setká­ní s rodi­či, vyje­li na spous­tu exkur­zí a výle­tů a pozná­va­li svět kolem nás. Záro­veň jsme hle­da­li, jak chce­me fun­go­vat spo­lu. Nasta­vo­va­li jsme pra­vi­dla. Někte­rá zůsta­la, jiná jsme změ­ni­li. Uči­li jsme se, že pra­vi­dla nejsou pro­to, aby sva­zo­va­la, ale aby pomá­ha­la.
Nej­vět­ší uče­ní ale nepro­bí­ha­lo v učeb­ni­cích.
Uči­li jsme se spo­lu žít. Naslou­chat. Říct svůj názor. Říct „ne“. Při­jmout jiný pohled. Řešit kon­flik­ty. Hle­dat řeše­ní, kte­rá budou fun­go­vat pro všech­ny. Někdo našel odva­hu mlu­vit před ostat­ní­mi, někdo se popr­vé cítil dob­ře v kolek­ti­vu, někdo obje­vil radost z uče­ní. A někdy jsme spo­leč­ně zjis­ti­li, že naše ces­ta není tou správ­nou pro kaž­dé­ho. I to je sou­část živo­ta a děku­je­me za kaž­dé­ho, kdo byl ale­spoň kou­sek té ces­ty s námi.

Vyrost­ly ale nejen děti. Vyrost­li jsme i my, dospě­lí. Jako prů­vod­ci, kole­go­vé i lidé. Nau­či­li jsme se spous­tu věcí, udě­la­li chy­by, hle­da­li nové ces­ty a zno­vu si ově­ři­li, že ško­la není budo­va ani učeb­ni­ce. Ško­lu tvo­ří lidé.
Děku­je­me všem dětem, rodi­čům, prů­vod­cům, dob­ro­vol­ní­kům, dár­cům i přá­te­lům ško­ly. Bez vás by DRAK nebyl tím, čím dnes je.
A i když máme za sebou prv­ní škol­ní rok, máme pocit, že jsme tepr­ve na začátku.

Těší­me se na dal­ší rok. Na nové děti, nové zážit­ky, dal­ší spo­leč­né hle­dá­ní i obje­vo­vá­ní. Na dal­ší výpra­vy, roz­ho­vo­ry, nápa­dy, smích i chví­le, kte­ré nás budou posou­vat dál. A hlav­ně na to, že bude­me spo­leč­ně dál tvo­řit ško­lu, ve kte­ré je dob­ře dětem i dospělým.

Krás­ný zby­tek léta všem. 💚